Výprava na Kukačku 2021

21

Tentokrát jsme se my Predátoři společně s Pandami vydali na víkendovou výpravu na skautskou chatku Kukačku. Všichni jsme byli nadšení, protože jsme žádnou výpravu už delší dobu neměli. 

Začalo to odjezdem z Otrokovického nádraží vlakem do Starého Města. Odtud jsme jeli autobusem až do Osvětiman, odkud jsme došli pěšky až k chatě Kukačce. Už na cestě začal náš první  program, který se týkal Českých Legionářů, kteří bojovali proti Rusům. Když jsme docházeli k chatce, bylo už šero a my se už po dlouhém výletu s těžkými batohy těšili na pohodlí, které nás čekalo. Bohužel jsme se ale dozvěděli od vedoucích, že první musíme na Kukačce najít kata, který se chystal zabít našeho příslušníka a odvést, nejlépe je oba, do chatky. Museli jsme tedy utíkat, co nám nohy stačili, aby ho nestihl usmrtit, ale bohužel utekl a tak se nám nepodařilo odchytit. Nakonec, po dlouhém pátrání jsme ho našli a donutili, aby šel s námi. Dokonce nám nabídl, že nám pomůže když jej nezabijeme. Samozřejmě jsme souhlasili a on nám poté ukázal jeho vyslílačku a vysvětlil nám, že máme očekávat signál, ve kterém se dozvíme podstatné informace které jsou nutné k našemu přežití. Ovšem v tom byl háček. Jelikož byl z Ruské armády, tak na něj mluvili ve vysílačce v ruštině. Naštěstí jsme měli ve skupině několik znalých studentů, kteří se rusky učili. Také nám řekl, že signál máme očekávat od půlnoci do šesti ráno, což byla nepříjemná zpráva pro nás všechny, ale museli jsme se s tím smířit. Vybalili jsme si věci a rozdělili si hlídky pro tu noc. Nyní nás čekala nejpříjemnější část celého dne, spánek.

Po probuzení nás čekala rozcvička po které jsme dostali skvělou snídani. Pak jsme hráli hry, a párkrát jsme si i zašli do vedlejšího nádherného lesa, ve kterém byl klid a jediný zvuk, který se ozýval bylo šumějící podzimní listí. A smích dětí. 

Hráli jsme hru, ve které se točíte dokola dvacetkrát, až se vám točí hlava a pak běžíte štafetový běh kolem vašeho cíle. Byla to fakt zábava.

Po obědě jsme vyšli na procházku a potom hráli hru ze všech nejzábavnější. Hru, kde dostanete daný počet peněz a sázíte se mezi sebou v různých hrách a na různých stanovištích. Například tam byl stánek, ve kterém se vsázíte o to, kdo vypije hrnek vody jako první, nebo sázky o to, kdo první dokáže hodit sekeru do klády tak, aby se zabodla. Ale musím uznat, že ta nejzábavnější byla ta svým způsobem nejlehčí. Byla to hra, kdy jste museli z ešusu s vodou vzít pusou klacík a pak musíte utíkat k míse s moukou, ve které byl druhý a doběhnout zpátky jako první. Vyhrál jsem dvakrát za sebou. Sice jsem byl bílý jako duch ale vyhrál jsem a o to mi šlo. Nakonec jsem ve hře byl druhý podle počtu bodů, které jsem získal, což mi udělalo radost.

Hned po té se setmělo a šli jsme do chaty. Ale pozor to ještě nebyl konec dne. Měli jsme totiž ještě  táborák u kterého jsme zpívali a hráli na kytaru. Když už jsme všichni byli unavení, tak jsme se chtěli odebrat ke spánku, jenže v tu chvíli nám řekli vedoucí, že bude ještě program. Asi si umíte představit naše tváře při tomto zjištění, ale já jsem se docela těšil. Potom dva z nás vybrali a dali jim jednu baterku a plán trasy. Oba dva vyšli ven a oznámili nám, že máme jít do lesa na stezku odvahy. Tak jsme tedy vyšli. Když jsme byli asi kilometr a půl od Kukačky, začala nám blikat baterka oznamující, že se za chvíli vybije. Co vám budu lhát, docela se strhla panika, takže museli jsme jít zpátky, jenže jsme cestou narazili na dva ležící vedoucí, kteří vypadali mrtvě, protože se nemohli ani pohnout a museli jsme je na ramenech odnést do chatky, kde nám řekli ať čekáme na správu z vysílačky, poté nás po dlouhém dni čekal spánek. 

V noci mě probudily hlasy z vysílačky. Holky co uměly Rusky už si zapisovaly, co slyšely na papírek.

Poslední den jsme tedy doslova prošlapali. Ráno po vyluštění šifry jsme se vydali na cestu pro ukrytou věc na významném místě v lese. Cesta nebyla tak moc dlouhá. Došli jsme podle mapy ke studánce, která byla podle nás to místo, kde je věc ukrytá. Po chvilce hledání jsme ji našli a byl to balíček špaget. 

Bohužel jsme po tom už žádné hry nehráli a místo toho se chystali na odjezd domů a hádejte, co bylo na oběd! Špagety. A jaké! Bylo to to nejlepší jídlo ,které jsem kdy jedl. A po něm následoval úklid a odchod na zastávku. 

Toto byla ta úplně nejlepší výprava, co jsem zažil. 

Tímto chci vyjádřit velký dík všem vedoucím, kteří se nám ten víkend snažili udělat hezký.

Napsal DanDee, Upravila Klárka

Last modified: 15. 11. 2021

Comments are closed.